Češi jsou považováni za vášnivé čtenáře. Překvapivě. Dosud. Čtenářů sice v naší republice nepřibývá, ale naši občané měli tak značné rezervy, že i navzdory poklesu čtenářů, patříme mezi největší milovníky literatury. I když jsme poměrně malý stát, funguje zde množství nakladatelství a nové knihy se stále vydávají i když je pravda, že v podstatně nižších nákladech než tomu bývalo dříve.

Čtení je koníček poměrně introvertní. Vystačíte si jen Vy sami s knihou. Samozřejmě není na škodu šálek kávy či čaje nebo sklenka nějakého dobrého nápoje.

Přesto existuje celá řada čtenářských klubů.
Čtenářské kluby fungovaly předevšímv devatenáctém a na začátku dvacátého století. Jejich cílem bylo společné čtení, setkání se spisovateli, diskuze nad přečtenými knihami. Po válce se lidé k činnosti klubů hned tak nevrátili.
 

Čtenářské klub pro děti i pro dospělé

K obnovení čtenářských klubů dochází až v současné době.
Setkat se můžete s čtenářskými kluby, které jsou určeny buď pro děti nebo pro dospělé.

Typickým příkladem dětských čtenářských klubů jsou například čtenářské kluby Jaroslava Foglara. Tato myšlenka vznikla už v roce 1937. Klubová činnost byla pro milovníky Foglarovek zásadní. Nejsou to však jen kluby pro milovníky Rychlých šípů. Čtenářské kluby pro děti, které mají rozvíjet zájem o literaturu, naleznete po celé České republice.

O činnosti čtenářských klubů pro dospělé jsme se již zmiňovali v úvodu. Program jednotlivých klubů je různorodý. Například členové se dohodnou na knižním titulu, který si každý přečte a v rámci setkání si členové o daných dílech vyprávějí. Součástí činnosti může být zakládání mobilních knihovniček ve veřejných prostorách, které mají podpořit zájem o četbu.
Svou vlastní kapitolu pak mají čtenářské kluby, kdy členové čtou díla v původním jazyce. Tyto čtenářské kluby vznikaly ve Velké Británii a v USA a staly se tam velmi populární. Díky britskému centru začaly vznikat od roku 2004 čtenářské kluby také u nás.