Pokud má člověk štěstí v neštěstí, dostane se mu v případě, že má jeho let citelné zpoždění, alespoň docela obstojné finanční kompenzace. Což se ale v tomto případě týká pouze letů, které jsou provozovány aeroliniemi zemí Evropské unie, Švýcarska, Norska a Islandu, respektive letů, které probíhají v rámci tohoto prostoru nebo směrem z něj pryč.
Tak to nařizuje regulace EC 261/2004. Jež ale stanovuje pro toto odškodnění přesná pravidla, jež musí být splněna.

Třeba to, že na vině zpoždění musí být samy aerolinie, nikoliv okolnosti, které jsou těmito neovlivnitelné, že musí zpoždění dosáhnout minimálně přesně dané meze. Protože je tato regulace fér a netrestá tak dopravce v případech, za které nemohou, jako je dejme tomu špatné počasí, přírodní katastrofa, bezpečnostní situace, stávka někoho jiného nebo omezení letového provozu.
Aby zkrátka musel dopravce platit, musí být vinen a dostatečně zkomplikovat cestujícím život. A pak ho to přijde podle délky zpoždění a vzdálenosti mezi počáteční a cílovou destinací třeba až na šest ser eur.
Což jsou ale nemalé peníze a aerolinie zrovna neprahnou touhou o ně přijít. A proto nejednou zkoušejí štěstí a vymlouvají se právě na okolnosti, jež nebylo v jejich moci ovlivnit, respektive nekomunikují a čekají, že to třeba cestující s nárokem na kompenzaci nakonec vzdají, že jim dojdou síly a mávnou nad tím rukou.

vyrovnánáí

Což by se ale dít nemělo. Ani v případě, že by to mělo být dotaženo až k soudu. Do kterého se obyčejným lidem vesměs moc nechce.
A aby to provinilým dopravcům z tohoto důvodu neprocházelo, existují i právníci, kteří se na kompenzace za zpoždění letu specializují. A kteří lidem poškozeným zpožděním ochotně pomohou vybojovat to, nač mají nárok. Navíc za provizi, již si berou pouze v případě, že se jim skutečně podaří odškodnění vymoci, takže člověk neriskuje prodělek.
A na takové právníky by měl člověk sázet. Nemůže prodělat.